Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Otevřený dopis panu předsedovi politického hnutí SPD, Tomiu Okamurovi.

6. 10. 2017 8:00:37
Vážený pane předsedo, jako muslim, žijící v této republice již 20 let, jsem s vyděšením a s velkými obavami poslouchal Vaše následující slova o islámu při debatě ve Znojmě:

„...Jsme velice vystrašeni tím, jak vraždí nevinné lidi, jsme vystrašení tím, jak jsou usekávány ruce, jak jsou kamenovány ženy za to, že ji někdo znásilnil (Moderátor se zeptal: „mluvíme o situaci v ČR?“ Odpověď p. Okamury: „Ano, vy mluvíte o ní špatně“) .... My navrhujeme zákaz islámu v České republice, protože je to nenávistná a nadřazenecká ideologie ... Islám je podle našeho názoru ideologie ... a stejně jako je nacismus zakázán a máme to v trestním rejstříku ehm trestním zákoníku, tak samozřejmě je to ideologie, která splňuje ... podobné aspekty, to znamená, je tam to nadřazenectví, například je to náboženský rasismus, je to takový náboženský fašismus, který vlastně nepřipouští jiný názor. Říkají, že věřící jsou nadřazení nevěřícím ... že muži jsou nadřazení ženám. To znamená, že my tam spatřujeme, že tato ideologie, nikoliv náboženství, my to vidíme jako ideologii, že má tyto podobné rysy jako byl např. nacismus a na základě podobný úvah ... je potřeba zakázat.“[1]

Vystudoval jsem v České republice italsko-francouzskou filologii a zabýval jsem se mnoha činnostmi včetně průvodcovství, výukou cizích jazyků, odbornými korekturami textů a prací v nadnárodních korporacích. Dal jsem této zemi, stejně jako spousta muslimů, které osobně znám a žijí zde, nejlepší ze sebe a prezentoval jsem ji světu v nejlepších barvách. Ani ve snu by mě nenapadlo, že přijde ten čas, kdy se nám vysoce postavený politik a český občan za to odvděčí tím, že otevřeně říká, že následujeme víru (islám), která učí, co jste zmínil výše a chcete ji plošně zakázat jako nacismus.

Sám jsem velmi kritický vůči určitým praktikám islámské společnosti, které jsou nekompatibilní s českou a evropskou kulturou, ale vždy jsem vystupoval proti jednotlivým směrům a konkrétním ideologům, kteří manipulují s textem a citují jej mimo svůj historický a etymologický kontext jak mezi muslimy, tak i nemuslimy.

Ale aby měl někdo ve svém politickém programu plošný zákaz celého islámu, světového náboženství, je to velice znepokojující volební cíl v demokratickém a právním státě, kde Listina základních práv a svobod, zaručující náboženskou svobodu, je součástí ústavního pořádku České republiky.


Pokud jste o islámu pouze špatně informován, dovolte mi, pane předsedo, reagovat a uvést na pravou míru každé Vaše tvrzení z islámského hlediska:

I. Islám nepovoluje vraždění nevinných lidí, ať jsou muslimové či nemuslimové.

Korán i islámská legislativa (i přes mé výhrady vůči ní v určitých oblastech) takové činy přísně zakazují:

Když někdo zabije lidskou duši (nafs), leda na základě spravedlivého vyrovnání (qisás) za vraždu nebo za šíření zkázy na zemi, jako kdyby povraždil celé lidstvo. A jestliže někdo zachrání život, jako kdyby zachránil život celému lidstvu.“ Korán 5:32

Arabské slovo nafs čili „duše“ se v Koránu, Mohamedově tradici a v islámskému právu používá bez jakéhokoliv rozlišení či specifikace, jež by mohlo vést k interpretaci, že zabíjeni nemají být pouze lidé patřící k jistému národu, náboženství či občané určité země. Tento příkaz se vztahuje ke všem lidským bytostem a ukončení lidského života samo o sobě je zakázáno.

Korán přirovnává zabití jedné lidské duše k vyvraždění celého lidstva jednak kvůli tomu, že všichni mají právo na život a také vyzýval, aby většinová společnost netolerovala takové činy a jednala proti nim, jelikož ten, který zabije jednou a nebude potrestán, může zabít po druhé s jistotou, že jej nikdo nezastaví. Takhle Korán mluvil o posvátnosti lidského života a takhle jej vykládali islámští učenci jak z dřívějších, tak moderních dob. Korán a jeho komentář přikládám v arabském originálu, abyste mohl ověřit zdroje mých informaci, a stejně budu postupovat v dalších bodech mého dopisu.[2]

Lidský život je dar, a jelikož se člověk sám nestvořil, tak nemá právo zabít ostatní ani sám sebe. Život je posvátný.

„...A nezabíjejte sami sebe ani vzájemně, neboť vpravdě je k vám Alláh Milostivý.“ Korán 4:29

Islámská právní věda (Fiqh) zakazuje, aby muslim jakkoliv ublížil či zabil nemuslimy žijící v islámských společnostech. I když jsem sám ve svých blozích vyčítal islámskému světu, že se pozdní juristé od rovnoprávnosti odchýlili a začali si vymýšlet segregační pravidla v době po křížových výpravách, člověk je musí brát v historickém kontextu a mít na vědomí, že ani jeden z nich nepovolil vraždění nemuslimských obyvatel, jelikož se pořád řídili pokyny Mohameda: “Kdo zabije člověka, který s námi uzavřel mírovou smlouvu, neucítí vůně ráje.“ Jinak řečeno, i věřící muslim půjde do pekla, když zabije nemuslima.[3]

Člověk ztratí právo na život v islámu v případě qisás, čili v případě zabití nevinného člověka, anebo války během žihédu. V obou případech islám nastavil přísná pravidla.

1. Qisás sloveso iqtassa znamená v arabštině „oplatit někomu nespravedlnost či ránu ve stejné míře.“ Islám naprosto zakázal krevní mstu, která byla praktikovaná mezi arabskými předislámskými kmeny. Tehdy loajalita náležela jenom kmeni a právo bylo vždy na straně silných, ať jsou či nejsou spravedliví. Moc byla jediným meřítkem a garantem práva. Smysl pro spravedlnost téměř neexistoval. Čest a moc každého kmene byly nejpodstatnější faktory k jeho existenci. Když jeden kmen zabil jednoho člověka z jiného kmene, jeho soukmenovci se zavázali jej pomstít a zakázali si veškeré radosti a radovánky, dokud nedosáhnou své msty. Většinou potrestali viníka a s ním celý jeho kmen včetně vůdce, příbuzných, žen a dětí, což způsobovalo nekonečné války a násilí mezi arabskými kmeny. Pomstě či krevní mstě se arabsky říká „thár“. Islám zakázal krevní mstu a místo toho povolil qisás, čili zákon spravedlivého vyrovnání a učinil tak lidský život posvátný a zakázal nespravedlivé zabití.

„Nezabíjejte nikoho, jehož život Alláh učinil posvátným – leda na základě náležitého zákona a práva.“ Korán 6:151

„Podle zákona spravedlivého vyrovnání (qisás) vám náleží zachraňovat své životy, jste-li rozumní.“ Korán 2:179

Podle Koránu a islámského práva jedinci nesmí vzít právo do svých rukou a stát se soudci a katy. Soudce však může vydat vraha nejbližším obětem, aby byl popraven v jejich přítomnosti, jejich srdcím se ulevilo a jejich touha po spravedlnosti byla naplněna. Pak Alláh vyzval muslimy, když se jim dostane spravedlnosti a mohou rozhodnout o osudu vraha, aby se učili odpouštět, a místo popravy mohou žádat odškodné nebo vrahovi odpustit, pokud upřímně litoval. Korán nedal nejbližším obětem právo, aby vzaly zákon do svých rukou a nedal ani pravomoc soudu, aby rozhodoval místo nich a odpouštěl vrahům bez souhlasu pozůstalých. Člověk může podle islámu odpustit teprve tehdy, až se mu dostane spravedlnosti, v opačném případě by došlo k dvojnásobné křivdě pro příbuzné zavražděného. Pokud viník slíbil rodině oběti peněžní náhradu, nesmí otálet s placením a nesmí to brát jako povolení k další vraždě, naopak by si měl vrah uvědomit, že zavražděním nějakého člověka zabije vlastně sám sebe, a že odpuštění není zaručeno. Upřímně kající se viník byl Koránem nazýván bratrem, čehož nemůže být dosaženo, dokud se člověku nedostane skutečné spravedlnosti a pak teprve bude schopný skutečně odpustit a nebude mít nutkání vzít zákon do vlastní rukou.[4]

“O vy, kdo věříte, byl vám předepsán zákon spravedlivého vyrovnání (qisás) v případě úmyslného zabití: muž svobodný za muže svobodného, otrok za otroka, žena za ženu. A bude-li někomu něco bratrem jeho odpuštěno (přijímá peněžní náhradu a daruje mu život), ať příbuzní oběti nežádají více, než viník může splácet, a ať viník neotálí ve splácení. A toto je ulehčení a milost od Pána vašeho; kdo pak přestoupí toto nařízení, tomu dostane se trestu bolestného.” Korán 2:178

2. Žihéd, ar. od slovesa žehede, primární významy jsou „trpělivost“, „sebeovládaní“, „sebekontrola“, „schopnost snést bolesti a trápení s odvahou a odolností“. Žihéd, když se vztahuje k zemi, znamená „rovný a těžký terén bez rostlin“ a znamená také „poušť“. Ižtehede znamená „namáhat se“, „usilovně se snažit.“[5] Mohamed říkával „Kdo, se snaží (men ižtehede) a uspěje, má dvě odměny, a kdo se snaží a neuspěje, má jednu odměnu za to, že se snažil.“
Když se vztahuje k boji ve válce, znamená „bojovat ze všech sil, životem, majetkem či slovem proti nepříteli, který první projevil nepřátelství a napadl“. Termín „svatá válka“ - „harb muqaddasa“ se nevyskytuje v koránském textu ani se nepoužívá v islámské tradici, a ani v právní vědě (Fiqh). Jedná se o latinský výraz z dob křižáckých výprav, když papež Urban II. zvýšil úroveň války z „bellum justum“ čili „spravedlivá válka“ (pojem, který vyvinul svatý Augustin v raném křesťanství) na „ bellum sacrum“ čili „svatá válka“, říkajíc “Deus vult!”.

Dovolte mi ve stručnosti citovat, kdy je válka podle Koránu a islámské legislativy přípustná[6]:

„Základní princip islámu je mír a válka představuje výjimečný stav, povolený v následujících případech.

  • Obrana vlastního života, cti, majetku a národa, když jsou napadáni. „A bojujte na stezce Alláha proti těm, kteří bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Alláh nemiluje utlačovatele a ty, kdož se bezpráví dopouštějí (mu ́tadín). Korán 2:190

Z toho vyplývá:

  • Muslim má bojovat proti těm, kdo s ním začali bojovat, aby zastavil jejich útok a útisk.

  • Ti, kteří s muslimem nezačali bojovat, muslim má zakázáno, aby je vyprovokoval k boji. „..nečiňte bezpráví, neboť Alláh nemiluje utlačovatele a ty, kdož se bezpráví dopouštějí.“

„Jestliže však se vás straní, aniž s vámi bojovali, a nabízí vám mír, pak Alláh vám nedává proti nim žádné oprávnění k boji.“ Korán 4:90. Tento příkaz nezačínat s nepřátelstvím a válčením je stále platný a nikdo ho nemůže zrušit.

  • Cíl války v islámu je zastavení veškerých forem pronásledování a mučení muslimů, aby měli právo svobodně uctívat svého Stvořitele. „ A proč byste neměli bojovat na Alláhově stezce a za slabé a utiskované muže, ženy a děti, kteří volají: „ Pane náš! Vysvoboď nás z tohoto města, jehož lidé nás utlačují, a pošli nám někoho, kdo nás ochrání, pošli nám někoho, kdo nám pomůže.“ Korán 4:75

  • Islám se přiklání k míru, a jestli nemuslim nabízí mír, i kdyby to z jeho strany byla lest, muslim musí mír přijmout a musí spoléhat na svého Stvořitele, jelikož se sám postará, aby zrádce za své zrady platil: „A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty a spoléhej na Alláha, vždyť On Slyšící je i Vševědoucí. Chtějí-li tě však oklamat, tedy Alláh ti zajisté postačí.“ Korán 8: 61-62

Z tohoto důvodu Korán přísně zakazuje zradu a porušování úmluv, a pokud se muslim obává zrady, nemá útočit bez vypovězení úmluvy a vyhlášení války předem. „Jestliže se obáváte zrady ze strany některého lidu, vraťte jim úmluv nazpátek stejným způsobem, neboť Alláh věru nemiluje zrádce.“ Korán 8: 58

  • Islám během války přísně zakazuje zabíjení civilistů mezi ženami, dětmi, muži, duchovními a zraněnými vojáky. Zakazuje ničení chrámů, pustošení, ubližování rostlinám a všemu živému.

  • Islám zakazuje jakékoliv donucování přistoupit k víře pod jakýmkoliv nátlakem, i kdyby ta osoba padla ve válce do zajetí a též zakázal jakoukoliv formu špatného zacházení.“

Koránské verše o válce vždy mluvily o konkrétních událostech.

Ani termín nevěřící či bezvěrec neexistuje v koránském textu ani v textech islámské právní vědy. Korán nazýval „káfir“ toho, kdo vědomě odmítl pravdu či získal určité poznání, pomocí něhož udržoval ostatní pod kontrolou a vědomě jimi manipuloval. Takový člověk se stává i nevděčným vůči svému Stvořiteli tím, že utajoval klíčové informace a ostatní úmyslně sváděl z cesty, jelikož rozšíření takového poznání by bylo v rozporu s jeho vlastními zájmy.[7] A proto když se Mohamed snažil přesvědčit mocné Araby, aby se k němu přidali, začali proti němu bojovat hlavně ze strachu ze ztráty moci a kontroly, jelikož hlásal rovnost všech v otrokářské společnosti. Mohamedova lidská logika spočívala v přesvědčení mocných z Mekky, aby ho následovali, a tím pádem by je následoval i běžný lid, který mají pod kontrolou. Následně mu byl zjeven verš, který ho usměrňoval.

„Avšak věru ti, kteří vědomě skrývají pravdu a nevděční jsou vůči Stvořiteli (kafarů), varuješ-li je či nikoliv, stejně uvěřit a následovat nebudou.“ Korán 2:6

II. Islám nekamenuje ženy za to, že je někdo znásilnil!

Když umístíme kamenování do historického kontextu, překvapivě zjistíme, že se jedná vysloveně o biblický zákon a ne koránský. V Koránu o něm neexistuje ani jedna jediná zmínka.

Ukamenování byl způsob popravy předepsán ve Starém zákoně. V páté Mojžíšově knize, kapitola 22 o Ochraně panenství je uvedeno několik případů, které podléhají takovému trestu.

13 Když si někdo vezme manželku, ale poté, co s ní bude spát, se mu znelíbí, 14 a tak ji začne očerňovat a pomlouvat: „Vzal jsem si tuto ženu, ale když jsem se s ní spojil, zjistil jsem, že není panna“, 15 pak ať otec s matkou té dívky přinesou důkaz jejího panenství ke stařešinům do městské brány. 16 Otec dívky ať stařešinům řekne: „Dal jsem svou dceru za ženu tomuto muži. On si ji ale zprotivil 17 a teď ji očerňuje. Prý: ‚Zjistil jsem, že tvá dcera není panna.‘ Zde je ale důkaz panenství mé dcery!“ A rozestřou její roucho před stařešiny města. 18 Stařešinové města pak onoho muže vezmou a potrestají ho. 19 Za to, že pomlouval izraelskou pannu, mu uloží pokutu sto šekelů stříbra a dají je otci té dívky. Ta zůstane jeho manželkou a on ji po celý svůj život nesmí propustit. 20 Kdyby však to obvinění bylo pravdivé, kdyby se u té dívky nenašel důkaz panenství, 21 ať ji vyvedou ke vchodu do domu jejího otce a muži toho města ať ji ukamenují k smrti za to, že spáchala v Izraeli hanebnost, když smilnila v domě svého otce. Odstraň ze svého středu zlo! 22 Když někdo bude přistižen, jak spí s vdanou ženou, ať oba zemřou – muž, který s tou ženou spal, i ta žena. Odstraň z Izraele zlo! 23 Když někdo ve městě potká dívku, pannu zasnoubenou jinému muži, a vyspí se s ní, 24 vyveďte oba k městské bráně a ukamenujte je k smrti – dívku proto, že ve městě nekřičela, a muže proto, že zneuctil snoubenku svého bližního. Odstraň ze svého středu zlo! 25 Když někdo potká zasnoubenou dívku venku na poli, znásilní ji a vyspí se s ní, pak ať zemře jen ten muž. 26 Dívku netrestej, nezaslouží si smrt. Je to, jako když někdo napadne a zavraždí svého bližního. 27 Byla přece na poli – zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tam nikdo, kdo by ji zachránil. 28 Když někdo potká dívku, pannu, která není zasnoubená, znásilní ji a vyspí se s ní, pak, budou-li přistiženi, 29 dá ten muž jejímu otci padesát šekelů stříbra a ta dívka se stane jeho manželkou. Zneuctil ji, a tak ji po celý svůj život nesmí propustit.“ [8] Deuteronomium 22: 13-29

Myslím, že text nepotřebuje vyčerpávající komentář, pokud muž lhal, zaplatil jen pokutu, důkazní břemeno bylo na rodičích a dívka byla buď ukamenována, anebo musela zůstat s takovým mužem navždy. Jestli muž dívku znásilnil a nebyla zasnoubená, tak zaplatil pokutu a ta znásilněná dívka se stala navždy jeho manželkou.

The Catholic Encyclopedia uvádí ohledně kamenování v Písmu:[9]

„Palestina byla velmi skalnatá země, přítomnost velkého množství kamenů způsobilo, že byly používány jako střely. Házení kamenů může být pouze znamením nenávisti a opovržení (2 Samuel 16: 6-13). Kamenování bylo také potření vražedných záměrů a bylo třeba ho regulovat zákonem (Exodus 21:18, Numeri 35:17). Kamenování na smrt, které bylo poprvé výrazem populární zuřivosti podobné "lynčování", později se stalo přirozenou a legálně uznanou metodou popravy. To bylo zákonem upraveno jako ustanovený prostředek trestu smrti (Deuteronomium 17: 5-7, Sk 7:58). Smrt ukamenováním je předepsána v Pentateuchu jako trest za osmnáct různých zločinů včetně přestupku v sobotu, ale pouze za jeden zločin - vražda - je to trest, který je předepsán všemi kódy. Vykonání trestu se obvykle odehrávalo mimo městské hradby a podle Deuteronomii 17: 7, svědkové v této věci měli vrhnout první kámen: " Ve tvém středu, v kterémkoli městě, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dá, by se mohl objevit muž nebo žena, kteří by v očích Hospodina, tvého Boha, spáchali tu špatnost, že by přestoupili jeho smlouvu 3 a odešli sloužit a klanět se cizím bohům – slunci, měsíci či celému nebeskému zástupu (což jsem nikdy nepřikázal). 4 Bude-li ti to oznámeno nebo se o tom doslechneš, důkladně to prošetři. Pokud se najisto potvrdí, že v Izraeli byla spáchána taková ohavnost, 5 vyvedeš muže nebo ženu, kteří tu špatnost spáchali ke svým branám a ukamenuješ je k smrti. 6 Ten, kdo má zemřít, ať je popraven na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Nesmí být popraven na základě jediného svědectví. 7 Svědkové ať na něj vztáhnou ruku jako první, aby zemřel, a potom se přidá všechen lid. Odstraň ze svého středu zlo!" (Deuteronomium 17: 2-7). Kamenování je také zmíněno ve Skutcích 7: 57-58, jako prostředek, jímž byl Štěpán, první křesťanský mučedník zabit: "A vyháněli ho ven z města, ukamenovali ho."

Aby byl trest kamenování platný, nestačí svědectví jednoho člověka, ale je zapotřebí výpovědi dvou nebo tří svědků.

De facto podle Bible člověk mohl být ukamenovaný i za jiné zločiny kromě cizoložství, jako např. za uctívání cizích bohů, rouhání (Leviticus 24:16), neuposlechnutí rodičů, čarodějnictví, dále mohli být ukamenovaní býci, kteří potrkali muže nebo ženu (Exodus 21:28) a za šíření falešného náboženství Deuteronomy 13:5-10, což bylo obvinění, za které chtěli ukamenovat i Ježíše.

57„Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ Řekli mu na to Židé. 58 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“ 59 Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám.“ Jan 8: 57-59

Začátek kapitoly 8 podle Jana řeší příhodu o cizoložství:

ale Ježíš odešel na Olivetskou horu. 2 Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je. 3 Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed 4 se slovy: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila. 5 Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ 6 Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat.
Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
7 Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ 8 A opět se sklonil a psal po zemi.
9 Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed. 10 Ježíš se zvedl a zeptal se ji: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?“ 11 „Nikdo, Pane,“ odpověděla. „Ani já tě neodsuzuji,“ řekl jí Ježíš. „Jdi a už nehřeš.“[10]

Bibličtí komentátoři uvádí tuto příhodu do kontextu a upřesnili, že ji Ježíš neodsoudil, protože chyběla výpověď dvou nebo tří svědků podle biblického zákona. Barnes ve svém komentáři dále vysvětlil: „Znalci Písma a farizeové dali Ježíše v situaci, kdy mohou v každém případě proti němu vznést obvinění. Pokud přijme její případ a souhlasí, aby zemřela podle zákona, mohou ho obvinit za převzetí moci nad životem a smrtí, a ta náleží jen Římanům. Rozhodne-li se jinak, tvrdili by, že popřel autoritu zákona, a že to byl jeho záměr jej zrušit. A proto se Ježíš tázal obviněné ženy: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?“ A když se nikdo nepřihlásil k oficiálnímu obvinění mezi svědky, a ani jeden z nich nehodil kamenem, nepřešli tím k činu vyjadřující soudní odsouzení a její potrestání, a proto odpověděl „Ani já tě neodsuzuji“.

Tím Ježíš neporušil ani zákon Písma, a ani nepřevzal římskou autoritu. Spousta lidí chápe tuto příhodu, jako kdyby Ježíš zákon o ukamenování zrušil, ale vysloveně to neřekl, jen vyžadoval přítomnost minimálně dvou svědku k jeho vykonání.

Docela zajímavý fakt je, že většina biblických komentátorů považuje celou příhodu za neautentickou, a že byla přidána do Evangelií později. Podle Barnesových slov: „Je třeba dodat, že tato pasáž, spolu s posledním veršem předchozí kapitoly, byla podle mnoha kritiků považována za falešnou. Chybí ve spoustě starých rukopisech a verzích, a byla také odmítnuta Erasmem, Calvinem, Bezou, Grotiusem, Wetsteinem, Tittmanem, Knappem a mnoha dalšími. Není snadné se rozhodnout, zda se jedná o skutečnou součást Nového zákona nebo ne. Někteří se domnívali, že tato pasáž nebyla napsána evangelisty, ale byla s nimi spojována, a že po nějaké době ji zaznamenal Papiáš do posvátného textu.[11]

Že Bible obsahuje neautentické pasáže, a dokonce vážné chyby i v překladech, je už oficiálně prezentovaný fakt v předmluvě nejuznávanější King James Version, Revised Standard Version, 1971, kde se uvádí následovné: „The King James Version má vážné chyby. V polovině devatenáctého století vývoj biblických studií a objevů mnoha rukopisů starších než ty, z nichž tato verze vycházela, ukázala, že tyto chyby jsou natolik závažné, že vyžadují revizi.“[12] Jedna z těch vážných chyb byla zrovna ta pasáž o ukamenování v Evangeliu podle Jana. Tam přidali poznámku pod čárou: „Nejstarší autority vynechávají část Jana od 7:53 do 8.11; jiné autority buď přidají tuto pasáž sem anebo po 7:36 anebo po 21:25 anebo po Lukáš 21:38 a variací textu.“ [13]

Omlouvám se svým bratrům mezi Židy a křesťany za to, že jsem musel podloženě citovat z jejich zdrojů, abych uvedl v rámci kritiky textu věci na pravou míru a umístil kamenování do jeho historického a teologického kontextu.

Nakonec mi tento úvod umožní navázat na kamenování v islámském kontextu, nevyskytuje se v Koránu, vyskytuje se pouze v části sunny, která byla zaznamenána až 2 století po Mohamedovi a byla hodně ovlivněná okolními tradicemi. V té době také vznikly soupeřící školy, které úmyslně falšovaly Mohamedovu tradici k podpoře svých vlastních směrů a tendencí.

I přes výskyt ukamenování v islámské legislativě, neexistuje ani jedna zmínka o znásilněné ženě, která má být navíc ukamenovaná, ba opak je pravdou. Islámská legislativa vytvořila pravidla, aby podmínky k ukamenování byly nemožné, a znásilnění podléhá úplně jiné oblasti trestního práva, známé jako „hirábah“, jak uvidíme níže.

Jedna z prvních zmínek o ukamenování v islámské tradici byla spojována s počátkem Mohamedova pobytu v Medíně, kdy ho skupina rabínů požádala, aby rozsoudil v případě cizoložství. Když se Mohamed tázal, jaký trest mají v Tóře, odpověděli, že viníka bičují, začerní mu obličej a pak ho posadí na osla tvářemi dozadu jako způsob zostuzení. Mohamed se divil a řekl, že tohle není Mojžíšův zákon, a aby podle něj soudili. At-Tabárí ve svém výkladu Koránu přisuzuje tuto příhodu zjevení následujících koránských veršů:

„A seslali jsme Tóru, v níž je správné vedení i světlo, aby podle ní soudili proroci, kteří následovali cestu islámu, mezi těmi, kteří vyznávají židovství; Podobně, aby podle toho soudili rabíni a učení, kterým bylo svěřeno střežení Písma, a aby byli tomu svědky (že se podle Tóry soudí). Nebojte se lidí, nýbrž bojte se Mne a nekupujte za Má znamení věci ceny nicotné! Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co seslal Alláh, to jsou ti, kteří vědomě pravdu odmítají (Káfir-ůn).

A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a zranění podléhají zákonu spravedlivého vyrovnání (Qisás). A kdo odpustí a odevzdá své právo (na spravedlivé vyrovnání), bude to pro něj vykoupením (odčiněním) z hříchů. Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Alláh, ti věru jsou nespravedliví.(Dhálimůn)

A vypravili jsme ve stopách jejich Ježíše, syna Mariina, aby potvrdil pravdivost toho, co obsaženo bylo předtím v Tóře, a dali jsme mu Evangelium, v němž je správné vedení a světlo, aby potvrdilo pravdivost toho, co bylo předtím v Tóře, a stalo se správným vedením i připomenutím pro bohabojné. Nechť vlastníci Evangelia soudí podle toho, co Alláh v něm seslal; ti pak, kdož nesoudí podle toho, co Alláh seslal, stali se (vůči Němu) neposlušní (Fésiqůn).

I tobě (Mohamede) jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho svědkem a ochranou (Muhajminen ́alajhi). A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Alláh, a nenásleduj jejich náklonnosti a domněnky (Ahwé-ehom), vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili šaríu (sloveso šara ́a ar. znamená „začít něco dělat“, dále když se vztahuje k vodě, znamená „místo, odkud pramení“, když se vztahuje k pravidlům, znamená „uzákonit, co má být praktikováno“, a když se vztahuje k nějaké skupině lidí či národu, znamená, „že jsou si všichni rovni před zákonem“) a minháž (jasnou cestu k následování). Kdyby byl Alláh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! Ke Stvořiteli se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu.“

(Korán 5:44-48)

Kromě toho tyto verše poukazují na právo křesťanů a Židů, aby soudili podle vlastních legislativ i v islámských zemích. Podle vyprávění Qatédí: „Alláh určil stejnou cestu, ale různá pravidla. Tóra má vlastní pravidla, Evangelium má vlastní pravidla a Korán má vlastní pravidla. V nich Alláh povoluje či zakazuje každému národu, co On chce, aby je vyzkoušel, a tím se udělá rovnítko mezi tím, kdo Ho poslouchá a tím, kdo je vzpurný. Dín (cesta) je jedna, a to je čistý monoteismus, a to je poselství všech proroků.“[14] Tvrdit, že se islám snaží islamizovat svět a prosazovat šaríi všude, není pravda i z hlediska islámské legislativy. [15] Je to spíš snaha minoritní části muslimů, žijících bohužel v Evropě, která nezná své učení jako mnoho vyznavačů i ostatních náboženství, a je výsledkem špatné integrační politiky, jelikož je nechali od začátku vytvářet ghetta izolovaně od okolního světa, a ne chyba islámu jako takového.

V koránském textu není žádný trest trestán kamenováním. Jediný trest, který Korán uváděl ohledně cizoložství, a tam není rozdíl mezi zadanými či svobodnými, je následující verš:

„Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého z nich sto ranami (rány nemají potrhat šaty, kůži ani zlámat kosti, veřejný trest je míněn za účelem zostuzení a ne bolesti)... Ty, kdo vrhají podezření na počestné ženy a pak nepřivedou čtyři svědky, zbičujte osmdesáti ranami a nepřijímejte od nich již nikdy žádné svědectví, neboť jsou neposlušní a nedůvěryhodní... U těch, kdož vrhají podezření na manželky své a nemají proti nim svědky kromě sebe samých, nechť svědectví každého z nich sestává ze čtyřnásobného svědectví při Alláhu, že vskutku jsou pravdomluvní, a pátým svědectvím dosvědčí, že svolávají na sebe prokletí Stvořitele, ukáže-li se, že jsou lháři. A bude odvrácen od ženy trest, jestliže ona čtyřikrát při Alláhu dosvědčí, že žalobce patří vskutku mezi lháře, a pátým svědectvím dosvědčí, že svolává na sebe hněv Stvořitele, ukáže-li se, že žalobce mluvil pravdu.“ Korán 24: 2-9

Muži a ženy v Koránu jsou potrestáni stejně a je jasně vidět, že svědectví ženy má stejnou váhu jako svědectví muže a v tomto případě jej i odvrací. V druhém dopise vysvětlím, v jakém případě je vyžadováno svědectví dvou žen a jednoho muže, což předesílám, neznamená, že hodnota ženy je polovina muže.

Rodiče nemuseli prokázat panenství ženy a její čest byla chráněna natolik, že kdyby někoho napadlo obvinit ji z nemravnosti či cizoložství, byl by bičován osmdesáti ranami.

Jak Korán, tak islámská legislativa navíc nastolily takové podmínky, jejichž splnění je nemožné, aby bylo cizoložství prokázáno a potrestáno, jelikož jednak Korán zakazuje špehování lidi a narušování jejich soukromí:

„ Vy, kteří věříte! Nevstupujte do jiných domů kromě vlastních bez svolení, a pokud se nezeptáte, zda jste vítáni, a pokud nepozdravíte jejich obyvatele! A toto je pro vás vhodnější - snad si to připomenete. A nenaleznete-li v nich nikoho, pak tam nevstupujte, pokud vám to nebylo dovoleno. A bude-li vám řečeno "Vraťte se!", pak se vraťte. A to bude pro vás čistší. A Alláh dobře ví o všem, co děláte.“ Korán 24: 27-28

„Vy, kteří věříte! Střežte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně!“ Korán 49:12

Abú Hurajra vyprávěl, že Mohamed pravil: „Dávejte si pozor na podezírání, protože podezírání patří k nejhorším lživým povídačkám. Nehledejte na druhých chyby. Nevyzvídejte o sobě navzájem. Nežárlete na sebe a nepodporujete v sobě nenávist a nepřetrhávejte spolu svazky...“

Jednak je počet svědků zvýšen na čtyři spravedlivé lidí, kteří musí přímo vidět sexuální akt cizoložství. Jinak řečeno, samotná nahota nestačí, ale musí být svědky toho, jak mužské přirození proniká do ženského. Z výše uvedeného vyplývá, že jediná možnost, jak toto spatřit je, že se cizoložství uskuteční veřejně.

Jelikož pravděpodobně nikdo nebude cizoložit ve veřejném prostoru, cizoložství, které se koná v soukromí, nemůže být potrestáno bez doznání samotného viníka.

Pokud člověk vezme zpátky své přiznání i během vykonávání trestu, musí být osvobozen a trest nesmí byt vykonán.

Těhotenství ženy není důkazem jejího cizoložství, i kdyby nebyla vdaná. Byl zaznamenán případ jedné ženy, která byla těhotná, a přitom nebyla vdaná. Omar sám ji poskytl právní důvod k nevykonání trestu, když řekl, že možná přitom spala a ona přikývla, že má tvrdý spánek. Omar ji nechal jít.

Otázka, kterou by si měl každý muslim položit, jak je možné, že kamenování zmizelo z praxe Židů a křesťanů, i když jej jejich Písmo obsahuje, a místo toho je praktikováno pár vyšinutými muslimy, jejichž Korán jej ani neobsahuje?

Navíc zmiňovaný výrok a ještě pár jemu podobných o ukamenování, byly zaznamenány mnohem později po smrti Mohameda a jejich verze si protiřečí podle tehdejších i dnešních filologů.

Všechna zjevení jsou nekompromisní vůči cizoložství, jelikož jeho dopady na jednotlivce, rodiny a společnosti jsou obrovské, vede ke zmatkům v rodokmenu, zneužívání dětí, rozpadu rodin, hořkosti ve vztazích, šíření pohlavních chorob a uvolněnosti mravů.

Korán neléčí hříchy trestem, ale prevencí:

„A nepřibližujte se k cizoložství, neboť je to nemravnost a škodlivá cesta.“ Korán 17:32

„ Řekni věřícím mužům, aby klopili zrak a střežili svá pohlaví; tak to pro ně bude cudnější...A pověz věřícím ženám, ať klopí zrak a střeží svá pohlaví, a ať nestavějí na odiv svou krásu a své ozdoby.“ Korán 24: 30-31

Sklopení zraku neznamená, aby odvraceli pohled od tváří kolemjdoucích, ale aby se nepásli očima po svůdných tvarech opačného pohlaví. Mohamed říkal Alímu: „Nechť po prvním pohledu nenásleduje druhý.“ [17]

To nám připomíná Matouše 5: 27- 28:

27„Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.’28 Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.“

Jinak řečeno, islám zakazuje chlípné pohledy, natož osahávání cizích žen, ať jsou muslimsky či nemuslimky.

Pane Okamuro, Vaše tvrzení, že „v islámu jsou kamenovány ženy za to, že je někdo znásilnil“ je, se vší úctou, největší nesmysl a svědčí o naprosté neznalosti základů islámu, natož islámské jurisprudence.

Pokus o znásilnění je v islámské legislativě považován za „hirába“, čili násilnou loupež a násilné napadení a za trest hrozí poprava, ukřižování, utnutí určité části těla či exil (a ne azyl), aniž by muž ženu fakticky sexuálně zneužil. A to platí vůči skupině či jednotlivci, který používá sílu jako nástroj k napadení skupiny či jiného jednotlivce a ohrozil tak jeho život, majetek a čest.

Navíc islámská legislativa dále uvádí: „Napadení, útoky na čest a znásilnění jsou odporné činy v islámu, jsou zakázané a nezáleží, jsou-li páchané v době míru či války. Pravidla války zakazují muslimům dotýkat se cti žen i z nepřátelských táborů. Kdyby se muslimský voják takového činu dopustil během války, bude přísně potrestán podle islámské legislativy.“[18]

Ke všemu co jsem psal, přikládám přílohy, a pokud máte jiné islámské zdroje, které povolují, co jste tvrdil, tak se s Vámi rád sejdu za přítomnosti arabistů, abychom o tom debatovali.

V mém druhém dopise si dovolím podloženě vyvrátit Vaše tvrzení, že islám není náboženství, ale je to nenávistná, rasistická a nadřazenecká (i ve vztahu k ženám) ideologie srovnatelná s nacismem a fašismem.

S pozdravem,


Hatem Berrezouga

V Praze, dne 6.10.2017


[1] https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/debata-plna-emoci-okamura-proti-vsem-vsichni-proti-okamurovi-chapu-ze-vas-to-tahne-na-vychod-ale-ja-bych-z-eu-nevystupoval-37268

[2] Korán - Posvátnost lidského života, Tafsír aš-Šaráwí

[3] Fiqh Sunna, posvátnost lidského života sv. 2, str. 340-342.

[4] Qisás podle Koránu a islámské právní vědy

[5] Lisán al- Arab žihéd

[6] Fiqh sunna žihéd a pravidla války, sv.3, str. 15 -18.

[7] Tafsír aš-Šaráwí

[8] Bible překlad 21. století

[9] The Catholic Encyclopedia

[10] Bible překlad 21

[11] Barnes commentary of the Bible

[12] King James preface

[13] John 8:1-11

[14] Tabari z blogu

[15] Soužití mezi muslimy a nemuslimy a respektování jejich náboženských rituálů a pravidel podle islámské právní vědy: Fiqh as-Sunnah.

[17] Zaznamenal Ahmed, Abú Dawúd, Tirmidhi

[18]

Autor: Hatem Berrezouga | pátek 6.10.2017 8:00 | karma článku: 37.27 | přečteno: 8896x

Další články blogera

Hatem Berrezouga

Otevřený dopis panu Okamurovi: O nadřazenosti, fašismu a Czexitu.

Vážený pane Okamuro, Víte, že jste četl z Vašich poznámek věty, které se nevyskytují v knize Základy Tauhídu, i když jste tvrdil, že z ní citujete? Dovolte mi, abych Vás citoval:

17.10.2017 v 18:04 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 4588 |

Hatem Berrezouga

Zákaz islámu v dnešním globalizovaném světě?

Čtenáři mých blogů interpretují různě, proč píšu proti všem excesům, ať jsou z naší nebo vaší strany, tak řeknu narovinu a bez potřeby jakékoliv interpretace mých slov a postojů, proti čemu bojuji.

8.10.2017 v 14:33 | Karma článku: 24.41 | Přečteno: 1541 |

Hatem Berrezouga

Válka symbolů: půlměsíc, aneb když se muslim klaní k satanovi! Část. 2

„Představme si na chvíli, že by se to stalo naopak. Že by Lidl například vymazal půlměsíc na islámské sakrální stavbě. Co by následovalo?" Zněla otázka.

24.9.2017 v 19:04 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 1316 |

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Gayer

Pravá, levá - která je ta pravá?

Téma tohoto dnešního blogu: Pravá nebo levá? Politické strany v tom mají "naprosté" jasno. Ale jak je to v životě ve skutečnosti?

18.10.2017 v 15:44 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 99 | Diskuse

Václav Vít

Kacířské zamyšlení.

Existují věci, které obtížně snášejí legraci. Možná by stálo za to, je v tomto směru drobet otužit a sejmout z nich tíživá tabu.

18.10.2017 v 15:20 | Karma článku: 4.36 | Přečteno: 156 | Diskuse

Ota Luňák

Tajný náčelník

Průvodce psychedelickou terapií. Aby psyechedelika nesloužila k pouhému „zbystřování důvtipu“, je nutné mít hluboký vnitřní zájem a motivaci k transformaci sama sebe.

18.10.2017 v 13:53 | Karma článku: 3.50 | Přečteno: 172 |

Zuzana Hubenakova

Blues o tlustých pažích

Nač chodit kolem horké kaše, je potřeba se postavit čelem k jistému opomíjenému tématu. Tímto společensky přehlíženým předmětem diskuzí jsou... tramtadadáááá: tlusté ruce.

18.10.2017 v 13:34 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 436 | Diskuse

Marek Síbrt

Chmel versus bavlna, pivo versus textil, Žatec versus Frýdek-Místek

Obyvatelé Žatce v létě reagovali na text o smíšených pocitech, které ve mně centrum města vyvolalo. Abych byl férový...Očima návštěvníka, který přijel poprvé, jsem se pokusil podívat na město, kde bydlím. Vítejte ve Frýdku-Místku

18.10.2017 v 13:18 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 134 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 26.19 Průměrná čtenost 10274

Jmenuji se Hatem Berrezouga, vystudoval jsem anglickou literaturu v Tunisu a italsko-francouzskou filologii na FFUP v Olomouci. Přišel jsem do Čech v roce 1998, byl jsem aktivní v mezináboženských a mezikulturních debatách. Poté jsem se zabýval IT oblastí a již 10 let provádím turisty v historickém centru Prahy. V současné době se zabývám výukou cizích jazyků.

Kontaktní email: hatemb@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.