Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tahle země není pro muslimy, včetně mě

26. 07. 2015 17:50:00
Závěr rubriky - Občas se mi vybaví vtip ze základní školy z doby, kdy k nám poprvé dorazili první počítače, IBM a Olivetti.

Vyprávělo se, že když v IBMu vyzkoušeli umělou inteligenci, zeptali se počítače, který národ zůstane jako poslední na Zemi. Počítač dlouho přemýšlel a odpověděl: Arabové. Vědci z toho byli mimo, nadávali hlavnímu inženýrovi a dali mu rozkaz, aby sestrojil superpočítač. Zeptali se na stejnou otázku a dostali stejnou odpověď. Jeden z vědců se ve velkých rozpacích zeptal superpočítače, proč zrovna Arabové? Počítač odpověděl: Všechny ostatní národy poletí do Vesmíru.

Po 30 letech jsem si uvědomil, jak je ten vtip tragikomický.

Vím, že se Češi tolik nezajímají o víru ostatních a žijí podle principu „Žij a nech žít“. V předchozích článcích jsem se od toho odklonil, a to z toho důvodu, abychom netahali Boha do kulturního a emigračního problému a zbytečně nezhoršovali situaci.

Myslím, že víra s velkou dávkou racionality, může pomáhat člověku k překonání svého ega, přiblížení se k druhému, i když nikdo nemůže zaručit takové výsledky. Příběhy zmíněné v textech jasně ukazují, že tolerovat ostatní neznamená omlouvat jejich chyby a nezaslouženě rozdávat, jinak by Bůh nevyloučil Adama s jeho ženou z ráje. Bůh sice může být milující a chápající, ale i když znal jejich slabosti, přesto je vyloučil. Jinak by je odměnil za to, že chybovali, sice jen jednou, ale kdyby tak neučinil, udělal by z Adama a jeho ženy rozmazlené a nezodpovědné prcky. Fakt, že museli spadnout a trápit se, byla jediná cesta, aby se naučili oceňovat, co předtím dostali. Člověk nepozná hodnotu věcí, dokud je neztratí. Tím jsem pochopil, že božská láska se nemusí vždycky projevovat v nekonečném pochopení, rozdávání a štědrosti, ale také v potrestání a volání k zodpovědnosti.

A v tom přesně vidím největší chybu v integračnímu systému. Tzv. Bůh v Bruselu je nezodpovědný a hraje si na politicky korektního dobráka. Přehlíží nejen jednu, ale veškeré chyby v integračním procesu, aby ho nekritizovali za to, že volání k zodpovědnosti je proti principům tolerance a lidským právům. Odkdy vychovat neposlušné děti je projevem rasismu, intolerance a xenofobie? Tak to dopadá, když si politik hraje na Boha a chce vytvořit svět podle svých představ. Buď vnucuje demokracii, kam nepatří, anebo vnucuje solidaritu a toleranci do společnosti, která na takové věci není připravená.

Neexistují prášky na uklidnění strachu ze souvisejících problémů, z emigrantů, netolerantní interpretace islámu, terorismu atd.. Člověk se nesmí těchto problémů bát a musí pro ně najít pragmatické řešení, jelikož v dnešním malém světě se nemůže izolovat a žít v pevnostech. Co by to bylo za život, bát se druhého. Takové chování Sartre komentoval jako „L'enfer, c'est les autres“ neboli „Peklo, jsou ti druzí“. Pokud se člověk bude bát a jeho strach z druhého ho vede k nenávisti a touze po jeho odstranění, sám si tím vytvoří své peklo.

Dokud člověk nepochopí, že nic nemůže vnucovat, ani to, v co pevně věří jako v největší Dobro, protože samotné vnucování to nevyhnutelně promění ve Zlo. Člověk musí dojít k principům jako je Tolerance, Svoboda, Demokracie a Bratrství sám a nesmí je jen předstírat v rámci politické korektnosti. A je to velice těžká a trnitá cesta... Náš svět ještě není připraven ani na Univerzální Bratrství, ani na Univerzální Vládu a jakékoliv umělé tlačení světa tímto směrem může způsobit jeho zkázu. A člověk nemůže dospět k takovým univerzálním principům umělými válkami, destabilizací regionů, zesměšňováním a zničením celých odlišných náboženských systémů a na druhé straně ani obviňováním těch, kteří s takovým umělým přiblížením nesouhlasí z intolerance a xenofobie.

Člověk k tomu musí postupně dospívat jedině skrze vzdělávání a zvyšování univerzálního vědomí.

Aristoteles se vyjádřil o tom, co mu dala filozofie následovně: „Dělám ze své vůle to, co jiní dělají jen ze strachu před zákonem.“

Chtěl jsem také uvést další důležitou problematiku, na kterou si musejí arabské společnosti přijít samy, a to je zlepšení postavení ženy. Dodnes představuje největší brzdu v jejich vývoji. Takový problém má podle mého názoru dvě roviny. Na individuální rovině ji brzdí muž tím, jak jsem již uváděl v předešlých článcích, že arabský muž dost střeží svou auru o cti, jelikož do značné míry v ženě postrádá důvěru. Na společenské rovině se muž bojí toho, že kdyby se žena osamostatnila, začala sama řídit, vydělávat, pak je celý patriarchální a rodinný systém v ohrožení. Jako odstrašující příklad arabský muž rád uvádí, jak dopadla Evropa a její společnost, když ženy začaly konkurovat mužům v práci, opustily domácnost, což podle nich způsobilo rozpad rodiny a uvolnění mravů.

Mým cílem nikdy nebylo srovnávat evropskou a arabskou společnost a říct, která je lepší, ale snaha ujasnit, v čem jsou tyto dvě společnosti odlišné, a proč jsou ve spoustě věcech nekompatibilní. Sice islám dal matce velký status v rodině, ale pořád se vyskytují v arabské společnosti velmi zvláštní paradoxy. Možná nejzajímavější jev je, že žena sama přispívá k tomu, aby se její status nezlepšil tím, že když se jí narodí syn, chlubí se mezi ostatními ženami, že má nositele rodinného jména. Místo aby ho vychovala na základě principů rovnoprávnosti, sama mu dává větší váhu než jeho sestře, která se od dětství musí naučit uklízet, vařit a uspořádat domácnost a on jako chlap nic nedělá, ba naopak ho podporuje, aby si hrál venku na ulici. To vysvětluje, proč když cestujete do arabského světa, vidíte všechny na ulici, psy, kočky, chlapce i otce, kteří když nejsou v práci, sedí v kavárně. Všichni jsou venku, kromě ženských.

Matky by mohly tento systém změnit, ale jelikož patriarchální společnost potlačila jejich vzdělání, a většina z nich neměly šanci dokončit školu, aby řešily genderové otázky, propásly příležitost systém měnit zevnitř. Bohužel takový systém těžko měnit bez podpory vzdělávání žen. Už jsem uváděl, že počet negramotných lidí v arabském světě je skoro 65 milionů a 2/3 z nich jsou ženy.

Na druhé straně v zemích jako je Tunisko, Alžírsko, Maroko, Turecko, Egypt a další islámské země, které nezvolily ortodoxní a velmi konzervativní systém, se žena mohla vzdělávat. Pracovitost a smysl pro pořádek, kterým se naučila v domácnosti v raném věku, se promítly do jejího studentského života a začala mít lepší výsledky než muži. Jelikož její zábava byla omezená a neměla velké možnosti trávit volný čas venku, škola a univerzita byla jediným východiskem z té omezenosti.

Například v Tunisku jsme začali mít vážný problém mezi manželskými páry, ve kterých jsou ženy vzdělanější a schopnější a postrádají tyto vlastnosti ve svých mužích, kterým nezbylo, než se uchýlit k verbálnímu a v nejhorších případech i k fyzickému ponižování, aby obhajovali své postavení coby hlava rodiny.

Tenhle klasický arabský model se vytrácí i v arabské společnosti, a proto ortodoxní země bojují zuby nehty, aby žena neměla ani řidičák. Řidičák ve skutečnosti v arabském světě nepředstavuje to auto, ale hrozbu pro celý systém, který může ze dne na den krachovat a hrozí, aby vznikla společnost schopných žen a neschopných mužů, které děsí ta představa, že nedostihnou rychlý vývoj žen a muž v jejich očích přestane být nejen živitelem rodiny, ale i její hlavou.

Západ udělal velký krok v tomto směru, přesto se muži i na Západě snaží eliminovat ženy z rozhodujících politických funkcí i z managementu firem, protože žena, která nejen muže rodila a zná ho víc, než on zná sebe, si navíc zvykla organizovat celou domácnost. Jestli bude mít možnost vzít moc a řízení do svých rukou, amen s muži.

Strach z žen je tisíckrát násoben v arabské společnosti, a proto dokonce muži během dějin zfalšovali výroky, které říkají, že národ bude proklet, pokud ho žena ovládne. Svoboda ženy znamená konec arabského muže i muže všeobecně, pokud se nerozhodne na sobě pracovat, následovat její tempo, aby k němu pořád vzhlížela. Přes násilí a utlačování se žena dá podrobit, ale nikdy tím muž nezíská její respekt a hlavně její lásku. Toto bohužel není jen problém velké části arabské společnosti, ale i spousty mužů po celém světě.

Chtěl bych se ještě vyjádřit ke komentářům a mailům ohledně mých záměrů, jestli chci ukonejšit Čechy a získat občanství, abych tady žil v klidu na úkor svých souvěrců. Za prvé, když jsem přišel do Čech, získal jsem stipendium a nikdy jsem se neoženil kvůli papírům. Během svého manželství jsem žádal o občanství a odmítli jej, jelikož jsem měl nedoplatek na zdravotním pojištění, o kterém jsem nevěděl a doplatil jsem jej. Mohl jsem o občanství žádat ještě jednou během manželství, ale jelikož můj vztah už nebyl funkční a věděl jsem, že se rozvedu, chtěl jsem být poctivý a žádal jsem znovu až po rozvodu. Věřil jsem, že má osobní kvalifikace bude stačit a z principu nerad někoho zneužívám. Dostal jsem zamítavou odpověď, jeden z důvodů byl ten nedoplatek, který jsem před 15 lety doplatil a tvrzení ve smyslu, že se ještě nechovám jako zodpovědný občan této republiky. Jestli mě tato odpověď urazila a zklamala, upřímně, ano. Od té doby jsem přísahal, že už nikdy nebudu žádat o české občanství. Časem jsem se s tím naučil žít a koneckonců rozhodlo o mně pár lidí v kanclu, kteří mě ani neznají a nezabránilo mi to, abych pokračoval v poznávání české kultury, jelikož jsem měl pořád na vybranou. Jestli nejsi spokojený, můžeš kdykoliv odejít. Sice jsem pochopil, že s poctivostí daleko nedojdeš, ale nemusím se za sebe stydět před zrcadlem.

Tak proč nakonec píšu své blogy? Svým způsobem je to dluh, který se snažím splatit této zemi, ve které jsem se naučil spoustu věcí a všiml jsem si, jak se špatně řeší integrační problém, jelikož neznají naši mentalitu. Tak doufám, že mé příspěvky mohou být nápomocny těm, kteří mají moc věci ovlivnit.

Také jsem dostal otázku, jestli se zde cítím vítán. Máte krásnou zemi, dala mi hodně a stojí za to zachovat její kulturu a identitu. Jednou jsem si také naivně myslel, že jsem našel nový domov, ale cizinec vždycky bude cizincem. Poslední léta hledám jiné řešení, ale bohužel když má člověk závazky, není tak jednoduché odejít. Nicméně doufám, že v budoucnu najdu své místo v Malajsii či Indonésii a poznám další kultury a nechám v sobě nejlepší vzpomínky.

Koneckonců jsem také muslim a do Česka nepatřím.

Věnováno mé bývalé tchýni, která mi před 20 lety řekla, že mezi námi je obrovská kulturní bariéra a měla pravdu.

Autor: Hatem Berrezouga | neděle 26.7.2015 17:50 | karma článku: 44.05 | přečteno: 10810x

Další články blogera

Hatem Berrezouga

Válka symbolů: půlměsíc, aneb když se muslim klaní k satanovi! Část. 2

„Představme si na chvíli, že by se to stalo naopak. Že by Lidl například vymazal půlměsíc na islámské sakrální stavbě. Co by následovalo?" Zněla otázka.

24.9.2017 v 19:04 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 718 |

Hatem Berrezouga

Válka symbolů: Lidl, kříž a půlměsíc. Část 1.

Za umazání křížů z řecký produktů Lidlu a za vyškrtnutí vepřového masa z jídelníčku podle mnohých, ať jsou obyčejní smrtelníci či duchovní, může islám!

17.9.2017 v 15:18 | Karma článku: 19.62 | Přečteno: 1212 |

Hatem Berrezouga

Vojna a Mír v Koránu - Zabíjejte je všude, kde je dostihnete. Část 1.

„Zabíjejte je všude, kde je dostihnete.“ Koránský verš, který mi donekonečna opakují pod mými blogy, abych si přiznal, že „Korán není slovo Boží“, a že „ospravedlňuje teroristické útoky a zabíjení nevěřících“

20.8.2017 v 23:33 | Karma článku: 26.43 | Přečteno: 1890 |

Hatem Berrezouga

Konvertita jako znamení poslední hodiny. Část. 1

Když jsem psal blog „ Konvertita jako užitečný idiot“ a „Odpadlictví: šaría, temná tvář islámu“ chtěl jsem, aby konečně arabsky mluvící muslimové čelili tomu, co máme napsáno černé na bílém

13.8.2017 v 16:30 | Karma článku: 26.36 | Přečteno: 1451 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Dalibor Martišek

Poštovní panoptikum města šlapanického

Párkrát jsem už podlehl dojmu, že všechno, co se může stát, si dokážu představit. Proto mám rád šlapanickou poštu. Tam se totiž občas dějí věci nepředstavitelné.

25.9.2017 v 16:00 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 134 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Poslední role J. T.

Vstoupil jsem do dnešního (25/9) rána s těmi největšími obavami. A podvědomě očekával tu nejhorší zprávu. Protože to, co se přihodilo Janu Třískovi na mostě pro Čechy nejkultovnějším, velkou naději nedávalo.

25.9.2017 v 14:50 | Karma článku: 19.98 | Přečteno: 527 | Diskuse

Josef Hejna

Pan Tříšťka

Ve vzpomínce, kterou píšu, není ani náznak neúcty k osobnosti herce Jana Třísky. Jenom vzpomínka na dávné chvilky s ním. Jako mladí kluci jsme se v televizi potkávali často přátelsky.

25.9.2017 v 12:00 | Karma článku: 21.91 | Přečteno: 965 | Diskuse

Tomáš Flaška

Stát jako mafie pod vedením ANO

Tak nám pomalu vyplouvá na povrch, že Finanční správa položila několik firem neoprávněně. Celé to musí zarazit až soudy, ale morální škody jsou už neodčinitelné.

25.9.2017 v 11:47 | Karma článku: 29.19 | Přečteno: 691 | Diskuse

Iva Apanasenková

Tantrická oslava podzimní rovnodennosti

Většina si pod pojmem tantra představí sex. Při oslavě magické noci čekejte hry, rituály, svíčky, důvěru, masáže, zkoumání sebe i druhých. A také saxofon. Sami si určujete hranice, zda a kam druhé pustíte. Tuto noc se plní přání.

25.9.2017 v 11:23 | Karma článku: 7.93 | Přečteno: 250 | Diskuse
Počet článků 64 Celková karma 30.47 Průměrná čtenost 10479

Jmenuji se Hatem Berrezouga, vystudoval jsem anglickou literaturu v Tunisu a italsko-francouzskou filologii na FFUP v Olomouci. Přišel jsem do Čech v roce 1998, byl jsem aktivní v mezináboženských a mezikulturních debatách. Poté jsem se zabýval IT oblastí a již 10 let provádím turisty v historickém centru Prahy. V současné době se zabývám výukou cizích jazyků.

Kontaktní email: hatemb@seznam.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.